Vše samozřejmě záleží na Vašich možnostech. Někdy je situace taková, že jiné než digitální piano koupit nelze. Např. v bytech se špatnou zvukovou izolací, kdy hra na akustický nástroj ruší sousedy anebo v případě, že svůj nástroj potřebujete pravidelně stěhovat, může být koupě digitálního nástroje pochopitelnou volbou. Je však nutné si uvědomit, že digitální piano je vždy jen náhražkou akustického nástroje. Levnější digitální piana mají zvuk vytvářený elektronicky, ta dražší pak pracují s takzvanými samply. Popíšeme-li zjednodušeně funkci takového systému, je možné říci, že sample je nahrávka zvuku skutečného nástroje, která je při stisku klávesy přehrána a nástroj tedy zahraje teoreticky poměrně věrný tón. Proč teoreticky? Tento systém funguje poměrně dobře např. u digitálních varhan, kdy je zvuk vycházející z píšťaly „stále stejný“. U piana je však každý tón možné zahrát s různou sílou úderu (mluvíme o nástroji s bohatým dynamickým rozsahem). Je nutné si uvědomit, že se nejedná jen o sílu, s jakou tón zazní, ale i o barvu tónu, která je s dynamikou proměnná. Vytváříme-li tedy tzv. samplovou knihovnu (záznam jednotlivých tónů), je nutné každý tón nahrát hned několikrát a to s různou silou. Vzhledem k tomu, že má piano obvykle 88 tónů, přičemž každý má ve své podstatě nekonečný dynamický rozsah, jedná se o velké množství dat, která je potřeba zaznamenat a to ještě nemluvíme o tom, že při sešlápnutí pravého (sustain) pedálu, dochází k rezonančnímu efektu, kdy se celá barevnost nástroje změní. Protože se jedná o velice komplikovaný proces, výrobci si jej musí i kvůli udržení ceny u levnějších nástrojů zjednodušit. Tónů je u levnějších nástrojů nahraných jen pár a stejně tak je to i s jejich dynamickým rozsahem, ostatní data jsou pak generovány počítačem. Je tedy pochopitelné, že zvuk zvláště pak u levnějších nástrojů je původnímu zvuku piana velice vzdálen. Samozřejmě existují i kvalitní digitální piana, která mají nahraný každý tón zvlášť a to ve velkém množství dynamických vrstev. V nich je pak instalována normální pianinová nebo klavírová mechanika a ne jen její náhražka, cena za tyto nástroje však bez problémů překračuje hranici jednoho, dvou, i více set tisíc korun.
Proto, pokud je to jen trochu možné, je lepší koupit začínajícímu pianistovi postarší akustické pianino z druhé ruky, než levný digitální nástroj. Takový akustický nástroj, pokud je v pořádku, může sloužit ještě mnoho let a především poskytne začínajícímu umělci dobrý základ pro úspěšný začátek. Pocit u hry a zvuk zvláště u levných digitálních pian je natolik vzdálený hře na skutečný nástroj, že může způsobit mladému hráči spoustu zlozvyků, které se pak později jen těžce odnaučují. Většina pedagogů na hudebních školách doporučuje nástroj akustický.